Síla myšlenky

Myšlenka a charakter

Tak jako rostlina vyrůstá ze semínka a nemůže bez něj být, tak každý lidský čin vyrůstá ze skrytých semínek myšlenky a nemůže bez nich vzniknout. To platí jak pro činy "spontánní" či "neúmyslné", tak pro činy záměrně vykonané.Člověk sklízí sladké i hořké ovoce svého vlastního hospodaření.

Vznikli jsme myšlenkou v mysli.
Jsme co myšlenka napsala a vystavila.
Když člověk přechovává špatné myšlenky,
přijde k němu utrpení a bude
jej následovati jako vůz stíhá býka.
Když setrvá v čistotě svých myšlenek,
štěstí se jej dozajista bude držeti
jako jeho vlastní stín.

Člověk roste na základě zákonitostí a není výtvorem náhody; příčina a následek platí stejně absolutně a neochvějně jak ve skryté sféře myšlenek, tak ve světě viditelných a hmotných věcí. Vznešená povaha nevznikne díky štěstí či náhodě, ale je přirozeným výsledkem neustálé snahy správně myslet, je výsledkem dlouhodobého spojení s myšlenkami. Nečestná a bestiální povaha je díky stejnému procesu výsledkem neustálého uchovávání nečistých myšlenek.

Člověk se sám tvoří a sám sebe ničí. Ve zbrojnici myšlenek vytváří zbraně, jimiž se hubí. Také vytváří nástroje, s nimiž si staví nebeské sídlo štěstí, síly a míru. Správným výběrem a správným využitím myšlenek stoupá k dokonalosti. Zneužitím a nesprávným využitím myšlenek sestupuje pod úroveň zvířete. Mezi těmito dvěma extrémy jsou všechny různé stupně povah a člověk je jejich tvůrcem a pánem.

Ze všech krásných pravd, které se vztahují k duši a které byly v této době vzkříšeny a přivedeny na světlo, nepřináší žádná větší radost či naději a jistotu než tato - člověk je pánem myšlenky, tvůrcem charakteru a stvořitelem a strůjcem podmínek, prostředí a osudu.

Člověk, jakožto bytost síly, inteligence a lásky a pán svých vlastních myšlenek, vlastní klíč ke každé situaci a má v sobě onu proměnlivou a oživující sílu, díky které ze sebe může udělat cokoliv, co se mu zlíbí.

Člověk je vždy pánem, i ve svém nejslabším a nejzavrženějším stavu, ale ve své slabosti a degradaci je pošetilým pánem, který špatně spravuje své "hospodářství". Když začne přemýšlet o svém stavu a začne pilně hledat zákon, na kterém se zakládá jeho bytí, pak se stává moudrým pánem, který usměrňuje své činnosti rozumem a přizpůsobuje své myšlenky tématům, která přinášejí ovoce. Takový člověk je uvědomělým pánem a může se jím stát pouze tehdy, objeví-li v sobě tyto zákony myšlení. Tento objev naprosto závisí na aplikaci, sebeanalýze a zkušenosti.

Jen po dlouhém hledání a dolování je možné nalézt zlato a drahokamy. Podobně může člověk nalézt pravdu spojenou se svým bytím, pokud bude hledat v hlubinách své duše. Člověk může bezpochyby dokázat, že je tvůrcem své povahy, modelářem svého života a strůjcem svého osudu, pokud bude hlídat, ovládat a upravovat své myšlenky a pozorovat jejich účinek na sobě, na druhých lidech a na svém životě a okolnostech, spojujíc příčinu a následek trpělivou praxí a zkoumáním, a pokud využije každé své zkušenosti, i té nejtriviálnější každodenní události, k získání poznání sebe sama, což je porozumění, moudrost a síla.

Ve stejném duchu platí pravidlo: "Kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno", neboť pouze trpělivostí, praxí a nekončící vytrvalostí může člověk vstoupit do bran chrámu poznání.

Vliv myšlenky na okolnosti

Lidskou mysl lze přirovnat k zahradě, která může být obdělávána, či ponechána divokému růstu, ale ať už je obdělávána nebo zanedbávána, musí a bude přinášet ovoce. Pokud do ní nejsou zasázena žádná užitečná semínka, napadá do ní mnoho neužitečných plevelných semen, která budou produkovat svůj druh.

Tak jako zahradník obdělává svůj pozemek, zbavuje ho plevele a pěstuje květy a ovoce, které si žádá, tak může člověk opatrovat zahradu své mysli tím, že vytrhá všechny špatné, zbytečné a nečisté myšlenky a k dokonalosti vypěstuje květy a ovoce dobrých, užitečných a čistých myšlenek. Když se člověk bude držet tohoto procesu, dříve či později zjistí, že je vrchním zahradníkem své duše a tím, kdo řídí svůj život. Též v sobě odhalí chybné myšlení a se stále rostoucí přesností pochopí, jak síla myšlení a prvky mysli pracují při tvorbě charakteru, okolností a osudu.

Myšlenka a charakter jsou jedno a totéž, a jelikož charakter se může projevit jen díky prostředí a okolnostem, vnější stav lidského života bude vždy harmonicky navazovat na jeho vnitřní stav. To neznamená, že okolnosti, ve kterých se člověk nachází, jsou zobrazením celého jeho charakteru, ale že tyto okolnosti jsou tak těsně spjaty s některými zásadními myšlenkovými prvky v něm, že jsou prozatím nepostradatelné pro jeho vývoj.

Každý člověk je tam, kde je, díky zákonu svého bytí. Myšlenky, které zabudoval do svého charakteru, ho tam přivedly a v uspořádání jeho života neexistuje prvek náhody, ale vše je výsledkem zákonu, který nemůže chybovat. Toto platí jak pro ty, kdo jsou "v nesouladu" se svým okolím, tak pro ty, kdo jsou se svým prostředím spokojeni.

Jako progresivní a vyvíjející se bytost je člověk tam, kde je, aby se mohl učit, že může růst, a když získá duchovní ponaučení, které je obsaženo v každé okolnosti, tato pak odchází a dává prostor dalším okolnostem.

Dokud si člověk myslí, že ho tvoří vnější podmínky, okolnosti ho zasypávají ranami. Ale když si uvědomí, že má tvořivou sílu a že může poroučet skryté půdě a semínkům svého bytí, ze kterých vznikají okolnosti, pak se stává svým pravým pánem.

Každý člověk, který nějakou dobu provozoval sebeovládání a sebeočistu, ví, že okolnosti rostou z myšlenek, neboť si všiml, že změny v jeho okolí jsou v přesném poměru ke změnám jeho duševního stavu. Toto tvrzení je tak pravdivé, že člověk, který se upřímně snaží napravit chyby ve své povaze, dělá rychlý a znatelný pokrok a prochází rychle řadou změn.

Duše k sobě přitahuje to, čím se potají zaobírá, to, co miluje, a také to, čeho se bojí. Dosahuje výše svých vytoužených cílů a padá na úroveň svých nestoudných tužeb. Okolnosti jsou způsob, prostřednictvím kterého duše dostane to, co jí náleží.

Každá myšlenka, která je v podobě semínka zaseta nebo zasazena do mysli, a které je dovoleno, aby tam zakořenila, produkuje výsledky, jež dříve či později rozkvetou v čin. Ten plodí své vlastní ovoce příležitostí a okolností. Dobré myšlenky nesou dobré ovoce, špatné myšlenky špatné ovoce.
Vnější svět okolností se ztvárňuje podle vnitřního světa myšlenek a jak příjemné, tak nepříjemné vnější podmínky jsou faktory, které přispívají ke konečnému dobru jedince. Tak jako žnec sklízí to, co zasel, učí se člověk jak z utrpení, tak z blaženosti.

Když člověk následuje své nejniternější tužby, snahy a myšlenky, kterými se nechá ovládat (tím, že se honí za přeludy nečistých představ, nebo vytrvale kráčí cestou silného a vznešeného úsilí), dosáhne nakonec jejich uskutečnění a splnění ve vnějších podmínkách svého života.

Zákonitosti růstu a přizpůsobení platí všude. Člověk se nedostane do chudobince nebo žaláře tyranií osudu či okolností, ale cestou nízkých myšlenek a podlých tužeb. Podobně se člověk s čistou myslí nedopustí znenadání zločinu pod tlakem pouhé vnější síly. Zločinnou myšlenku dlouho ve svém srdci tajně pěstoval a hodina příležitosti vyjevila svou nahromaděnou sílu. Okolnosti netvoří člověka; jen mu ukáží, kdo je. Neexistují okolnosti, za kterých by člověk mohl poklesnout do neřesti a utrpení, které s tím souvisí, kromě zvrhlých zálib, nebo stoupat k ctnosti a její čisté radosti bez neustálého zvelebování vznešených cílů, a proto je člověk jako pán a vládce myšlenky tvůrcem sebe sama a strůjcem a tvořitelem svého prostředí. Dokonce i při zrodu vzejde duše z prostředí, které je jí vlastní a na každém kroku svého pozemského putování přitahuje ty kombinace okolností, které se objevují a které jsou odrazem její vlastní čistoty i nečistoty, síly i slabosti.

Lidé nepřitahují to, co chtějí, ale to, čím jsou. Jejich rozmary, fantazie a ambice jsou mařeny na každém kroku, ale své nejvnitrnější myšlenky a touhy krmí svou vlastní potravou, čistou či nečistou. Člověk si okovy nasazuje sám. Myšlenka a čin jsou žalářníky Osudu - vězní, když jsou nečestné. Jsou také anděly Svobody - osvobozují, když jsou ušlechtilé.

Člověk nedostane to, co si přeje a o co prosí, ale to, co si oprávněně zaslouží. Jeho přání jsou splněny a zodpovězeny, jen když jsou v souladu s jeho myšlenkami a činy.

Ve světle této pravdy - jaký má pak smysl "bojovat proti okolnostem"? Znamená to, že člověk se neustále vzpírá vnějším vlivům, zatímco celou dobu živí a uchovává jejich příčinu ve svém srdci.

Tato příčina může přijmout podobu vědomé neřesti či nevědomé slabosti, ale ať jde o cokoliv, neústupně brzdí úsilí svého držitele a náprava je tudíž nadmíru nutná.

Lidé se úzkostlivě snaží zlepšit své prostředí, ale nejsou ochotni měnit sami sebe, a proto zůstávají svázáni. Člověk, kterého nepodlomí sebekřižování, vždycky uspěje v dosažení cíle, který si stanovil ve svém srdci. Toto platí jak pro věci pozemské, tak nebeské. Dokonce i člověk, jehož jediným cílem je získat bohatství, musí být připraven podstoupit velké osobní oběti, než svého cíle dosáhne. O kolik pak více ten, kdo chce uskutečnit silný a vyvážený život?

Zde je příklad člověka, který je zoufale chudý. Nesmírně dychtí po tom, aby se jeho okolí a pohodlí domova zlepšilo, avšak neustále zanedbává svou práci a myslí si, že má právo podvádět svého zaměstnavatele z důvodu nízkého platu. Takový člověk nerozumí nejjednodušším základům těch zásad, které jsou podstatou pravého blahobytu. Nejenže je naprosto neschopný povstat ze své ubohosti, ale ve skutečnosti k sobě přitahuje stále větší bídu tím, že setrvává v netečných, podvodných a slabošských myšlenkách, na základě kterých jedná.

Zde je příklad bohatého člověka, který je obětí bolestné a neustupující nemoci, jež vzešla z obžerství. Je ochoten dát velké množství peněz, aby se jí zbavil, ale není ochoten vzdát se své touhy po přejídání. Chce uspokojit svou chuť po bohatých a nepřirozených jídlech a přitom si zachovat své zdraví. Takový člověk si zdraví naprosto nezasluhuje, protože se ještě nenaučil základním zásadám zdravého života.

Zde je příklad zaměstnavatele, který si osvojuje nepoctivé způsoby, aby se vyhnul placení stanovené mzdy, a v naději získání větších zisků sníží platy svých zaměstnanců. Takový člověk si blahobyt vůbec nezasluhuje. Když zkrachují jak jeho pověst, tak jeho finance, hází vinu na okolnosti, aniž by věděl, že on je jediným strůjcem svého stavu.

Představil jsem tyto tři případy ke znázornění pravdy, že člověk je (ačkoli téměř vždy nevědomě) příčinou svých okolností, a že i když směřuje k dobrému cíli, neustále si maří jeho dosažení udržováním myšlenek a tužeb, které jsou v naprostém nesouladu s tímto záměrem. Takových případů může být mnoho a mohou se obměňovat téměř do nekonečna, ale to není nutné. Čtenář může, pokud se tak rozhodne, sledovat činnost myšlenek ve své vlastní mysli a ve svém životě a dokud tak neučiní, pouhá vnější fakta nemohou sloužit jako podklad k usuzování.

Okolnosti jsou nicméně velmi spletité, myšlenka je tak hluboko zakořeněna a podmínky pro štěstí se tak liší od jedince k jedinci, že celkový duševní stav člověka (přestože je mu samotnému znám) nemůže nikdo posuzovat pouze z vnějšího pohledu na jeho život.

Člověk může být v určitých směrech čestný, a přesto trpět strádáním. Člověk může být v určitých směrech nečestný, a přesto získat bohatství. Avšak často utvářený závěr, že jeden člověk selže díky své poctivosti, a druhý prosperuje díky své nepoctivosti, je výsledkem povrchního úsudku, který předpokládá, že nečestný člověk je skoro úplně zkažený, a že čestný člověk je skoro úplně ctnostný. Ve světle hlubšího poznání a širší zkušenosti je takový úsudek považován za nesprávný. Nečestný člověk může mít některé obdivuhodné ctnosti, které ten druhý nemá; a čestný člověk některé nepřístojné zlozvyky, které nejsou přítomny v tom druhém. Čestný člověk sklízí dobré výsledky svých čestných myšlenek a činů, též na sebe přináší utrpení, které vzniká z jeho zlozvyků. Podobně sklízí nečestný člověk své vlastní štěstí a neštěstí.

Panuje oblíbený názor, že člověk trpí díky své ctnosti, ale dokud člověk ze své duše nevytrhne i s kořenem každou chorobnou, hořkou a nečistou myšlenku, nemůže být v postavení, aby věděl a prohlásil, že jeho utrpení je výsledkem jeho dobrých a ne špatných vlastností. A na cestě, avšak dlouho před dosažením oné svrchované dokonalosti, objeví, že v jeho mysli a v jeho životě funguje velký zákon, který je naprosto spravedlivý, a který proto nemůže odměňovat dobro za zlo a zlo za dobro. S takovým poznáním pak bude vědět, dívaje se zpět na svou minulou nevědomost a slepotu, že jeho život je a vždy byl správně uspořádán, a že všechny jeho minulé zkušenosti, dobré i špatné, byly spravedlivým dílem jeho vyvíjející se, ale ještě nevyvinuté osobnosti.

Z dobrých myšlenek a činů nemohou nikdy vzejít špatné výsledky, ze špatných myšlenek a činů nemohou nikdy vzejít výsledky dobré. Tím se potvrzuje rčení, že z obilí vyroste jen obilí a z kopřivy jen kopřiva. V běžném životě tomuto pravidlu lidé rozumějí a pracují s ním, ale ve vnitřním a morálním životě mu rozumí málokdo (přestože tam působí stejně jednoduše a neomylně), a proto s ním nespolupracují.

Utrpení je vždy nějakým způsobem výsledkem špatných myšlenek. Je to znamení toho, že dotyčný není v harmonií se sebou samým, se zákonem svého bytí. Jediným a nejvyšším smyslem utrpení je očistit, spálit vše, co je neprospěšné a nečisté. Utrpení končí pro toho, kdo je čistý. Tak jako nemá smysl pokračovat v tavení zlata poté, co byly odstraněny všechny nečistoty, nemůže dokonale čistá bytost trpět.

Okolnosti, ve kterých se člověk setká s utrpením, jsou výsledkem jeho vlastní duševní disharmonie. Okolnosti, ve kterých se setká s blažeností, jsou výsledkem jeho vlastní duševní harmonie. Blaženost, ne hmotné statky, je měřítkem správného smýšlení; ubohost, ne nedostatek hmotného majetku, je měřítkem špatného smýšlení. Člověk může být zatracený a bohatý; může být blažený a chudý. Blaženost a bohatství jsou spojeny jen tehdy, je-li bohatství použito dobře a moudře.

A chudý člověk propadne ubohosti jen tehdy, pohlíží-li na svůj úděl jako na břemeno nespravedlivě udělené.

Chudoba a požitkářství jsou dva extrémy ubohosti. Obé je stejně nepřirozené a výsledkem duševní poruchy. Člověk není ve správném stavu, dokud není šťastnou, zdravou a úspěšnou bytostí; štěstí, zdraví a úspěch jsou výsledkem harmonického souladu vnitřku a vnějšku člověka s jeho okolím.

Člověk se stává člověkem jen tehdy, přestane-li fňukat a zlořečit, a začne-li hledat skrytou spravedlnost, která usměrňuje jeho život. A když přizpůsobí svou mysl tomuto usměrňujícímu faktoru, přestane obviňovat ostatní jako příčinu svého podmínění a začne budovat silné a vznešené myšlenky; přestane se vzpírat okolnostem a začne je používat jako pomůcky pro svůj rychlý vývoj a jako prostředek k objevení skrytých sil a možností v sobě samém.

Pořádek, ne zmatek, je dominující zásadou vesmíru; spravedlnost, ne bezpráví, je duší a podstatou života. Poctivost, ne zkaženost, je modelující a hybnou silou v duchovním řízení tohoto světa. Za tohoto předpokladu člověku nezbývá než se napravit, aby pochopil, že vesmír je spravedlivý. A v průběhu své nápravy pozná, že když přizpůsobuje své myšlenky věcem a ostatním lidem, věci a ostatní lidé se přizpůsobí jemu.

Důkaz této pravdy je ve všech lidech, a proto dovoluje jednoduché zkoumání systematickým sebepozorováním a sebeanalýzou. Nechť člověk radikálně změní své myšlenky a bude udiven rychlou proměnou fyzických podmínek svého života. Lidé se domnívají, že myšlenka může být držena v tajnosti, ale nemůže. Rychle vykrystalizuje v návyk a návyk ztvrdne v okolnost. Bestiální myšlenky vykrystalizují v návyky opilství a smyslnosti, které ztvrdnou v strádání a nemoc. Nečisté myšlenky veškerého druhu vykrystalizují ve vyčerpávající a zmatené návyky, které ztvrdnou v šílenství a nepřízeň. Myšlenky strachu, pochybností a nerozhodnosti vykrystalizují v ubohé, slabošské a nerozhodné návyky, které ztvrdnou v nezdar, bídu a otrockou závislost. Lenivé myšlenky vykrystalizují v chatrné návyky nečistoty a nepoctivosti, které ztvrdnou ve faleš a žebrotu. Nenávistné a odsuzující myšlenky vykrystalizují v návyky obviňování a násilí, které ztvrdnou v bezpráví a pronásledování. Sobecké myšlenky jakéhokoliv druhu vykrystalizují v návyk zahleděnosti do sebe, který ztuhne v strastiplné okolnosti.

Na druhou stranu, krásné myšlenky všeho druhu vykrystalizují v ctnostné a laskavé návyky, které ztvrdnou v srdečné a radostné podmínky. Čisté myšlenky vykrystalizují v střídmost a sebeovládání, které ztvrdnou v klid a mír. Statečné, sebejisté a rozhodné myšlenky vykrystalizují v odvahu, která ztvrdne v úspěch, hojnost a svobodu. Energické myšlenky vykrystalizují v čistotu a pracovitost, které ztvrdnou v příjemné podmínky. Jemné a shovívavé myšlenky vykrystalizují v laskavost, která ztvrdne v bezpečné podmínky. Milující a nesobecké myšlenky ztvrdnou v jistý a trvalý blahobyt a v pravé bohatství.

Setrvání v určitém myšlenkovém chodu, dobrém či špatném, musí ovlivnit povahu a okolnosti. Člověk si nemůže přímo vybírat své okolnosti, ale může si vybírat své myšlenky a tak nepřímo, ale jistě, utvářet své okolí.

Příroda pomáhá každému člověku k uspokojení myšlenek, které sám nejvíce podporuje. Objevují se příležitosti, které velice rychle vyplaví na povrch jak dobré, tak špatné myšlenky.

Nechť člověk upustí od svých černých myšlenek a celý svět k němu bude vlídnější a bude připraven mu pomoci. Nechť odstraní své slabé a chorobné myšlenky a příležitosti budou vzkvétat na každém rohu, aby mu pomohly v jeho silných rozhodnutích. Nechť podporuje dobré myšlenky a žádný tvrdý osud ho nestáhne k ubohosti a hanbě. Svět je vaším kaleidoskopem a střídající se kombinace barev, které vám v každém následujícím okamžiku představuje, jsou jedinečně přizpůsobené obrazy vašich neustále se měnících myšlenek.

Působení myšlenek na zdraví a tělo

Tělo je služebníkem mysli. Naslouchá činnostem mysli, ať jsou záměrně vybrány či automaticky vyjádřeny. Na rozkaz hříšných myšlenek tělo rychle podléhá nemocem a hnilobě, na příkaz radostných a krásných myšlenek je oděno mladostí a krásou.

Nemoc a zdraví, stejně jako okolnosti, mají původ v myšlence. Chorobné myšlenky se projeví prostřednictvím chorobného těla. Je známo, že myšlenky strachu zabijí člověka stejně rychle jako kulka, a že neustále zabíjejí tisíce lidí stejně jistě, ačkoli pomaleji. Lidé, kteří žijí ve strachu z nemoci, jsou těmi, kteří jí podlehnou. Úzkost rychle demoralizuje celé tělo a otvírá ho nemocem, zatímco nečisté myšlenky, i když ne fyzicky provedené, brzy otřesou nervovým systémem.

Silné, čisté a radostné myšlenky vybudují v těle vitalitu a ctnost. Tělo je citlivý a tvárný nástroj a snadno reaguje na myšlenky, jež na něho působí, a návyky vzniklé z myšlenek na něho budou mít svůj vlastní vliv, dobrý či špatný.

Lidé budou mít nečistou a otrávenou krev tak dlouho, dokud budou šířit nečisté myšlenky. Z čistého srdce vzejde čistý život a čisté tělo. Z pošpiněné mysli vzejde pošpiněný život a zkažené tělo. Myšlenka je zdrojem činu, života a projevu; učiňte pramen čistým a vše bude čisté.

Změna diety nepomůže člověku, který nezmění své myšlenky. Když člověk učiní své myšlenky čistými, již nebude déle toužit po nečistém jídle.

Čisté myšlenky tvoří čisté návyky. Takzvaný světec, který si nečistí své tělo, není světcem. Ten, kdo posílil a očistil své myšlenky, se nemusí zabývat zlovůlí.

Pokud chcete zdokonalit své tělo, hlídejte svou mysl. Pokud své tělo chcete osvěžit, zkrášlete svou mysl. Nevraživost, závist, zklamání a malomyslnost okrádají tělo o zdraví a ctnost. Kyselý obličej nepřichází náhodou, je vytvořen zahořklými myšlenkami. Zohyzďující vrásky jsou vyryty pošetilostí, hněvem a pýchou.

Znám ženu ve věku devadesáti šesti let, která má zářivý a nevinný obličej holčičky. Znám muže, který nedosáhl ani středního věku, jehož obličej nese disharmonické rysy. První je výsledkem vlídné a slunné nálady, druhý je výsledkem hněvu a nespokojenosti.

Tak jako můžete získat příjemný a zdravý příbytek, pokud do svých prostor volně vpustíte vzduch a sluneční svit, tak může silné tělo a zářící, šťastný nebo vyrovnaný výraz tváře vzniknout jen z volného přístupu myšlenek štěstí, dobré vůle a klidu do mysli.

Na obličejích letitých jsou vrásky vytvořené soucitem, jiné jsou vytvořené silnou a čistou myšlenkou, a jiné jsou vytesané hněvem. Kdo by je nedokázal rozlišit? Pro ty, kdo žili poctivě, je stáří klidné, pokojné a jemně vyzrálé jako zapadající slunce.

Na rozptýlení nemocí těla není lepšího lékaře než radostná myšlenka; k rozptýlení stínů žalu a lítosti není lepšího těšitele než dobrá vůle. Žít v neustálých myšlenkách zášti, cynismu, podezíravosti a závisti je jako být uvězněn v žaláři, který si člověk vytvoří sám. Ale smýšlet o všem dobře, mít ze všeho radost, trpělivě se učit hledat dobro ve všem - takové nesobecké myšlenky jsou branami do nebe; dlít v pokojných myšlenkách vůči každé bytosti den za dnem přinese nesmírný klid a mír svému držiteli.

Myšlenka a cíl

Dokud není myšlenka spojena s cílem, nelze dosáhnout rozumného výsledku. Většina lidí dovolí bárce myšlenek "se zmítat" v oceánu života. Bezcílnost je nectnost a ten, kdo se chce vyhnout pohromě a zkáze, nesmí v tomto zmítání pokračovat.

Ti, kdo nemají ve svém životě hlavní cíl, padnou jako snadná kořist malicherným starostem, obavám, potížím a sebelítosti, které jsou znameními slabosti, jež vedou k neúspěchu, neštěstí a ztrátě stejně jistě jako úmyslně plánované hříchy (avšak jinou cestou), protože slabost nemůže přetrvat ve vesmíru vyvíjecím sílu.

Člověk by si měl ve svém srdci vytvořit pravý záměr a uskutečnit ho. Měl by ho učinit hlavním bodem svých myšlenek. Tento záměr může mít podobu duchovního ideálu nebo se může jednat o hmotný cíl, podle jeho povahy v daném okamžiku. Ať je to cokoliv, člověk by měl neochvějně soustředit sílu svých myšlenek na cíl, který si stanovil. Měl by učinit tento cíl svou nejvyšší povinností a měl by se oddat jeho dosažení a nedovolit svým myšlenkám, aby se toulaly v jepičích fantaziích, tužbách a představách. Toto je královská cesta k sebeovládání a pravému soustředění myšlenek. I když znovu a znovu selže ve vykonávání svého záměru (což musí, dokud nepřekoná slabost), síla charakteru, kterou takto získá, bude měřítkem jeho pravého úspěchu, a to vytvoří nový výchozí bod budoucí síly a vítězství.

Ti, kdo nejsou připraveni přijmout velký záměr, by měli upřít své myšlenky na bezchybné vykonávání svých povinností, bez ohledu na to, jak bezvýznamný se jim jejich úkol může zdát. Jen tímto způsobem mohou být myšlenky shromážděny a soustředěny a vyvinuta energie a schopnost se rozhodnout. Jakmile je toto učiněno, není nic, co by nemohlo být uskutečněno.

Nejslabší člověk, který si je vědom své vlastní slabosti a který věří této pravdě - že síla může být vyvinuta snahou a praxí - začne díky této víře okamžitě vynakládat úsilí. A tím, že bude přidávat úsilí k úsilí, trpělivost k trpělivosti a sílu k síle, se nikdy nepřestane vyvíjet a nakonec bude nekonečně silný.

Stejně jako se může fyzicky slabý člověk posílit pečlivým a trpělivým cvičením, tak může člověk slabých myšlenek posílit své myšlenky cvičením se ve správném smýšlení.

Odložit bezcílnost a slabost a začít přemýšlet se záměrem znamená vstoupit do řad těch silných jedinců, kteří znají neúspěch jen jako jednu z cest k dosažení cíle, jimž všechny okolnosti slouží, kteří smýšlejí rozhodně, nebojácně se snaží a mistrně dosahují dokonalosti.

Když si člověk vytyčí svůj cíl, měl by v mysli označit přímou cestu k jeho dosažení, aniž by se díval vlevo či vpravo. Pochybností a obav by se měl nemilosrdně zbavit. Jsou to prvky způsobující rozklad, které ničí přímou linii úsilí a zanechávají ji zdeformovanou, bezvýslednou a nepoužitelnou. Myšlenky pochybností a strachu nemohou nikdy ničeho docílit. Vždy vedou k neúspěchu. Záměr, energie, síla jednat a všechny mocné myšlenky se vytratí, když se vkradou pochybnosti a strach.

Vůle jednat pramení z poznání, že jsme schopni jednat. Pochybnosti a strach jsou velkými nepřáteli poznání a ten, kdo je povzbuzuje, kdo je nevymýtí, si na každém kroku hází klacky pod nohy.

Ten, kdo přemohl pochybnosti a strach, přemohl neúspěch. Každá jeho myšlenka je nabita silou a všem překážkám odvážně čelí a překoná je. Jeho záměry jsou ve vhodnou dobu zasazeny a ony kvetou a přinášejí ovoce, které nespadne předčasně na zem.

Myšlenka odvážně spojena se záměrem se stane tvořivou silou. Ten, kdo to ví, je připraven stát se něčím větším a silnějším než hromádkou zbloudilých myšlenek a kolísajících pocitů. Ten, kdo tak činí, se stane vědomým a moudrým vládcem svých duševních sil.

Myšlenkový faktor úspěchu

Vše, čeho člověk dosáhne, a vše, čeho nedosáhne, je přímým výsledkem jeho vlastních myšlenek. Ve spravedlivě řízeném vesmíru, kde ztráta rovnováhy znamená úplné zničení, musí být zodpovědnost jedince naprostá. Slabost a síla člověka, jeho čistota a nečistota, jsou pouze jeho a nikoho jiného. Vytvořil si je sám a nikdo jiný, jen on sám je může změnit a nikdo jiný. Jeho okolnosti jsou též pouze jeho a ne jiného člověka. Jeho utrpení a štěstí se vyvíjejí zevnitř. Jak smýšlí, takový jest; jak bude myslet, takovým bude.

Silný člověk nemůže pomoci slabšímu, pokud slabší odmítá pomoc. A i poté se musí slabý člověk stát silným. Vlastním úsilím musí vyvinout sílu, kterou obdivuje u jiných. Nikdo, než on sám, nemůže změnit svoje okolnosti.

Bylo zvykem, že si lidé mysleli a říkali: "Mnoho lidí je otroky, protože jeden je tyran; pryč s tyranem!" Ale v rostoucí menšině je tendence obrátit tento názor a říkat: "Jeden člověk je tyran, protože je mnoho otroků; pohrdejme otroky!"

Pravdou je, že tyran a otroci spolupracují z nevědomosti a v domnění, že se poškozují navzájem, ve skutečnosti však poškozují sami sebe. Dokonalé poznání vnímá zákonitosti v slabosti utlačovaných a v zneužité moci utlačovatele. Dokonalá láska vidí utrpení, které oba stavy obnášejí, a proto žádný neodsuzuje; dokonalý soucit objímá jak utlačovatele, tak utlačované. Ten, kdo překonal slabost a odstranil veškeré sobecké myšlenky, nepatří ani mezi utlačovatele, ani mezi utlačované. Je svobodný.

Člověk se může povznést, zvítězit a dosáhnout cíle jen povznesením svých myšlenek. Slabým, bídným a ubohým zůstane, jen když se bude bránit povznesení svých myšlenek.

Dříve, než člověk něčeho dosáhne i v pozemských záležitostech, musí pozvednout své myšlenky nad otrocké zvířecí záliby. K dosažení úspěchu se nemusí nezbytně vzdát všech zvířecích a sobeckých vlastností, ale přinejmenším musí část obětovat. Člověk, jehož prvotní myšlenky jsou bestiální záliby, nemůže ani zřetelně myslet, ani soustavně plánovat. Nemůže nalézt a vyvinout své skryté zdroje a selže v každé činnosti. Protože nezačal odhodlaně ovládat své myšlenky, není v postavení, aby ovládal události a aby přijal vážnou zodpovědnost. Nedokáže jednat nezávisle a samostatně, ale jeho jediným omezením jsou myšlenky, které si vybírá.

Bez oběti nelze dosáhnout žádného pokroku ani úspěchu. Pozemských úspěchů dosáhne člověk jen do takové míry, do jaké obětuje své zmatené zvířecí myšlenky a do jaké soustředí svou mysl na rozvoj svých plánů a posílení svých rozhodnutí a sebejistoty. Čím výše povznese své myšlenky, tím větší bude jeho úspěch, tím vznešenější a trvalejší budou jeho skutky.

Vesmír neprokazuje přízeň chamtivým, nečestným a zlomyslným lidem, i když se tak někdy zdánlivě může jevit. Pomáhá čestným, ušlechtilým a ctnostným. Všichni velcí učitelé minulosti to prohlašovali různými způsoby, a aby to člověk potvrdil a poznal, musí neustále usilovat o to, aby byl více a více ctnostný pozvednutím svých myšlenek.

Intelektuální úspěchy jsou výsledkem myšlení, které bylo zasvěceno hledání poznání nebo krásy, a jsou pravé svou povahou. Takové úspěchy mohou být někdy spojovány s ješitností a ctižádostí, ale nejsou výsledkem těchto vlastností. Jsou přirozeným výsledkem dlouhého a namáhavého úsilí a čistých a nesobeckých myšlenek.

Ten, kdo žije neustále v duchu vznešených a ušlechtilých myšlenek, kdo setrvává ve všem, co je čisté a nesobecké, získá moudrou a vznešenou povahu stejně jistě, jako slunce dosáhne zenitu a měsíc úplňku, a povznese se na úroveň vlivu a blaženosti. Úspěchy jakéhokoliv druhu jsou korunou úsilí, klenotem myšlení. Pomocí sebeovládání, rozhodnosti, čistoty, spravedlnosti a dobře nasměrovaných myšlenek člověk stoupá. Zvířeckostí, nedbalostí, nečistotou, zkažeností a pomatením myšlenek člověk klesá.

Člověk může v tomto světě stoupat k velkým úspěchům, dokonce i k vznešenému postavení v duchovní sféře, a znovu klesnout k slabosti a ubohosti tím, že dovolí, aby se ho zmocnily domýšlivé, sobecké a zkažené myšlenky.

Vítězství, dosažené vhodnými myšlenkami, může být udrženo jen bdělostí. Mnozí usnou na vavřínech, když je úspěch jistý, a rychle klesají zpět k neúspěchu.

Veškeré úspěchy, jak v obchodním, intelektuálním či duchovním světě, jsou výsledkem přesně nasměrované myšlenky. Jsou řízeny stejným zákonem a vznikají stejným postupem. Jediný rozdíl je v předmětu snahy.

Kdo chce dosáhnout mála, musí obětovat málo, kdo chce dosáhnout výše, musí obětovat více. Kdo chce dosáhnout vysoko, musí obětovat mnoho.

Vize a ideály

Tak jako je viditelný svět podpírán neviditelným, jsou lidé, navzdory svým pokusům, prohřeškům a nečistým sklonům udržováni naživu krásnými vizemi ojedinělých vizionářů. Lidstvo nesmí zapomenout na lidi s vizemi; nesmí nechat jejich ideály zaniknout a zemřít; žije v nich; zná je jako skutečnosti, které jednoho dne uvidí a pozná.

Skladatel, sochař, malíř, básník, prorok, mudrc - to jsou tvůrci budoucího světa. Svět je krásný, neboť oni žili. Bez nich by pachtící se lidstvo zahynulo.

Krásná vize, vznešený ideál, se jednoho dne splní tomu, kdo je uchovává ve svém srdci. Kolumbus pěstoval vizi jiného světa a objevil ho. Koperník pěstoval vizi mnohočetných světů a širokého vesmíru a odhalil ho. Buddha měl vizi duchovního světa neposkvrněné krásy a dokonalého míru a vstoupil do něho.

Opatrujte své vize, pečujte o své ideály. Pěstujte hudbu, která hraje ve vašem srdci, krásu, která se tvoří ve vaší mysli, nádheru, která zdobí vaše nejčistší myšlenky, protože z nich vyrostou všechny slastiplné podmínky, veškeré nebeské prostředí; když jim zůstanete věrni, váš svět bude konečně postaven.

Toužit znamená získat, usilovat znamená docílit. Mají nejnižší touhy člověka dosáhnout plné míry uspokojení a jeho nejčistší snahy strádat nedostatkem výživy? Takový není Zákon. Takový stav nemůže nikdy platit, "Proste, a bude vám dáno".

Sněte vznešené sny a jaké budete mít sny, takoví budete. Vaše vize je příslibem toho, čím se jednoho dne stanete; váš ideál je proroctvím toho, co nakonec odhalíte.

Největší úspěch byl nejprve a po nějakou dobu snem. Dub spí v žaludu; ptáček čeká ve vajíčku. A v nejvyšší vizi duše se hýbe probouzející se anděl. Sny jsou sazenicemi skutečnosti.

Vaše okolnosti mohou být nepříznivé, ale nezůstanou takové, pokud si uvědomíte svůj ideál a budete usilovat o jeho docílení. Nemůžete být činní uvnitř a být v klidu vně. Zde je příklad mladíka velmi tíženého chudobou a robotou. Dlouhé hodiny je uvězněn v nezdravé dílně; nemá vzdělání a postrádá veškerou kultivovanost, ale sní o lepších věcech. Přemýšlí o inteligenci, eleganci, o ctnosti a kráse. Představuje si a v duchu buduje ideální podmínky pro život. Větší svoboda a širší obzory se ho zmocní; nepokoj ho podnítí k činu a on využívá všechen svůj volný čas a prostředky k rozvoji svých skrytých sil a zdrojů. Velmi brzy se jeho mysl tak změní, že ho dílna již nemůže udržet. Dostala se do takového nesouladu s jeho rozpoložením mysli, že vypadává z jeho života stejně jako je odhozen oděv. A s nárůstem příležitostí, které zapadají do rámce jeho zvětšujících se schopností, odchází úplně. Za pár let později vidíme tohoto mladíka jako dospělého muže. Vidíme, že ovládá určité myšlenkové síly, které uplatňuje s celosvětovým vlivem a nesrovnatelnou sílou. V rukou drží otěže nesmírných povinností; promlouvá a životy se mění; muži a ženy věří jeho slovům a přetvářejí své povahy. Připomínaje slunce, stává se pevným a zářivým středem, kolem kterého obíhá nespočet osudů.

Uskutečnil vizi svého mládí. Splynul se svým ideálem.

I vy, milý čtenáři, uskutečníte vizi (nejen prázdné přání) svého srdce, ať je špatná či krásná či směsí obou, neboť vždy budete tíhnout k tomu, co ve skrytu duše milujete nejvíce. Do vašich rukou budou vloženy jen a jen výsledky vašich vlastních myšlenek. Získáte to, co si zasluhujete; nic víc a nic míň. Nechť je vaše současné prostředí jakékoliv, poklesnete, zůstanete, kde jste, nebo se povznesete díky svým myšlenkám - svým vizím, svým ideálům.

Stanete se stejně malými jako vaše ovládající touha, tak velkými jako vaše převládající úsilí. Nemyslící, nevědomí a lhostejní lidé, kteří vidí jen očividné účinky věcí a ne věci samotné, mluví o štěstí, osudu a náhodě. Když vidí bohatého člověka, říkají: "Ten má ale štěstí!". Když pozorují někoho, kdo je intelektuálně schopný, říkají: "Ten má dobrý osud!" Když zaznamenají dobrou povahu a široký vliv někoho dalšího, podotknou: "Náhoda mu pomáhá na každém kroku!" Nevidí pokusy, neúspěchy a zápasy, kterými tito lidé prošli, aby získali své zkušenosti. Neuvědomují si oběti, které vykonali, nezlomné úsilí, které museli vyvinout, víru, kterou posilovali, aby mohli překonat zdánlivě nepřekonatelné a uskutečnit vizi svého srdce. Nevidí temnotu a zármutek; vidí jen světlo a radost a nazývají to "štěstím". Nevidí dlouhou, svízelnou cestu, ale vidí jen příjemný cíl a nazývají ho "dobrým osudem". Nerozumějí procesu, ale vnímají jen výsledek a nazývají ho "náhodou".

Úsilí a výsledky doprovázejí všechny lidské záležitosti. Velikost úsilí je měřítkem výsledku. Ne změna. Nadání, schopnosti, hmotné, intelektuální a duchovní vlastnosti jsou ovocem úsilí. Jsou to dokončené myšlenky, dosažené cíle, splněné vize.

Vyrovnanost

Klid mysli je jedním z krásných klenotů moudrosti. Je výsledkem dlouhého a trpělivého úsilí v sebeovládání. Jeho přítomnost je znamením zralé zkušenosti a více než obyčejnou znalostí zákonů a činností myšlenky.

Člověk se stane klidným do takové míry, do jaké pochopí, že je bytostí vyvinutou z myšlenky. Neboť takové poznání vyžaduje pochopení, že i ostatní lidé jsou výsledkem myšlenky, a jak vyvíjí pravé pochopení a čím dál jasněji vidí vnitřní vztahy věcí, díky působení příčiny a následku, přestane se trápit, hněvat, znepokojovat a rmoutit. Zůstává vyvážený, vytrvalý a vyrovnaný.

Klidný člověk, který se naučil sebeovládání, ví, jak se přizpůsobit ostatním.

A oni na oplátku ctí jeho duchovní sílu. Cítí, že se od něho mohou učit a spoléhat se na něho. Čím klidnějším se člověk stane, tím větší je jeho úspěch, jeho vliv a jeho smysl pro dobro. Dokonce obyčejný obchodník zjistí, že se jeho obchodní úspěch zlepší, když vyvine větší schopnost sebeovládání a klid, protože lidé vždy upřednostňují jednání s člověkem, jehož vystupování je vyrovnané.

Silný a klidný člověk je vždy milován a ctěn. Je jako strom poskytující stín ve vyprahlé zemi nebo skála poskytující ochranu před bouří. Kdo by neměl rád klidné srdce a mírný a vyvážený život? Těm, kdo vlastní tento postoj, nezáleží na tom, jestli prší či svítí slunce, nebo jaké změny k nim přicházejí, protože jsou vždy vyrovnaní a klidní.Tato dokonalá vyváženost povahy, které říkáme vyrovnanost, je poslední lekcí vzdělání. Je květenou života, úrodou ducha. Je drahocenná jako moudrost - žádanější než ryzí zlato. Jak je pouhá honba za penězi bezvýznamná ve srovnání s vyrovnaným životem, životem, který spočívá v oceánu pravdy, pod vlnami, mimo dosah bouří, ve Věčném Klidu!

Kolik známe lidí, kteří si ztrpčují své životy, kteří ničí vše příjemné a krásné svou výbušnou náladou, kteří ničí klid své povahy a tvoří zlou krev! Otázkou je, zdali velká většina lidí neničí své životy a nekazí své štěstí nedostatkem sebeovládání. Jak málo lidí v životě potkáme, kteří jsou vyrovnaní, kteří mají onu jedinečnou rovnováhu, která je příznačná pro člověka s dokonalou povahou!

Ano, lidstvo bouří nezkrotnou vášní, zmítá se neovladatelným žalem a je pohazováno ze strany na stranu úzkostí a pochybnostmi. Jen moudrý člověk, jen ten, kdo ovládá své myšlenky a jehož myšlenky jsou čisté, donutí větry a bouřky duše, aby ho poslouchaly.

Držte pevně své ruce na kormidlu svých myšlenek. Sebeovládání je sílou. Správná myšlenka je mistrovství. Klid je moc.