Ta, bez které by nic z tohoto nebylo. Ta, bez které by nebylo nejen toto.
Ta, bez které by nebylo vůbec nic...
Ta, jejíž nepřeslechnutelný smích dokáže zaplnit nejen srdce přítomných,
ale i rozlehlá údolí...

Duchovní, ideová, tvůrčí a dokonalá majitelka Dacie Logan...
Talentovaná, trpělivá, schopná a odhodlaná organizátorka loganích srazíků...
Nadaná, neuvěřitelně nápaditá a zručná gastronomická kouzelnice...
Nejšikovnější z nejšikovnějších, zkrátka naše zlatíčko a poklad...

Vím, že ne vše se na první pohled jeví stejně, jako po podrobnějším prozkoumání. Všeobecně
uznávané hodnoty, fakta a zákonitosti se po bližším ohledání náhle mohou vyjevit zcela jinak.
Pro představu uvedu nejnázornější příklad z historie. Kdysi byla Země plochá, poté se tak nějak
zakulatila a stala se středem vesmíru. Naštěstí se nepodařilo upálit či narazit na kůl všechny badatele
tehdejší doby a tak se stalo, že se postupně Země roztočila a vyměnila si to se Sluncem, které
do té doby obíhalo okolo Země. Jak je to dnes, "víme" všichni. Co se stane v budoucnosti se zatím
jen tuší a předpokládá. Naštěstí se již neupaluje, jen se "nevhodné" poznatky "odborně ignorují,
izolují a zesměšňují".

Uvedený příklad je demonstrací změn v chápání a vidění do té doby nezpochybnitelných zákonů,
faktů a skutečností. Nebo to byly pouhopouhé domněnky maskované "vědou"? A co když to byly
účelové podvrhy? Dalších otázek by se jistě našla spousta.

Podobné zásadní změny v pohledech na současné elektrotechnické poznatky a fyzikální zákonitosti
se pochopitelně dějí také. Jsou však mnohem bouřlivější a kontroverznější díky teprve nedávnému
začátku využívání elektřiny, elektrotechniky a elektroniky. A nejen těchto oborů. Konkrétně se
zabývám elektrotechnickými badateli a vynálezci. Také "víte", že žárovku vynalezl T. A. Edison?
Teče elektrický proud od plusu k mínusu, nebo obráceně? Co Vás ve škole "naučili" ještě?
Je toho víc, než si člověk běžně uvědomuje...

Kdy je lidská duše šťastnější, je-li obtěžkána majetkem? Je lepší být, či mít? Nebylo by mnohdy lepší
hledat štěstí v přírodě a v na pohled v obyčejných věcech? Tuhle otázku si jednou za čas asi položil
každý z nás, když se dostal na nějaké rozcestí. Já si zkusím zodpovědět i bez pomyslného rozcestí.

Všechno co děláme ukazuje, jak vlastně žijeme. Proč by měl člověk jen vysedávat doma, kdy jediným
jeho cílem je, rozhodnout se, který seriál „zkoukne“, bez rozmyslu, kolik času ztratí. Je přeci spousty
jiných možností, příjemnějších, smysluplnějších, jak se dá „naložit“ s časem….ať raději vyběhne ven,
třeba na planinu halící v třpytu slunce sníh. Popadne igelitovou tašku a sjede nejbližší kopec, který potká.
Cítí, jak mu vítr ošlehává tváře, sníh mu vletuje do nohavic a rukávů, po těle naskakuje husí kůže a
v srdci pulsuje život. Život je jízda.

Záleží na každém z nás, jak je schopen ten kopec života sjet. To máte jako srovnání jízdy na igelitovém
pytli nebo na bobech. Není život něco podobného?

Jízda na bobech je bezpečný způsob, jak zdolat překážku. Všechno řídíte a máte pod kontrolou. Když
přijde výmol, zatáhnete za brzdu a stojíte. Máte daný směr a cíl. Víte, kde skončíte a berete to jako
jistotu. Doufáte, že kopec nebude moc prudký a když bude, tak vyberete jiný. To je přístup lidí,
kteří od života čekají, že bude průhledný a zabrzditelný, když přijde výmol. Jenže co máte ze života,
když se bojíte sjet kopec s trochou rizika? Máte pocit, že děláte věci dobře, ale budete mít jednou pocit,
že jste žili?

Oproti tomu, je jízda na pytli „jiná káva“. Nasednete na pytel, nadechnete se a hurá dolů. Krajina kolem
Vás se míhá, nemáte mantinely, chybí záchranná brzda. Jako v životě. Jste si vědomi rizik, ale jdete
do toho, po hlavě. Nevyděsí Vás ani rychlost. Vidíte před sebou cestu, ale nemůžete řídit její směr a
nevíte kde a kdy přesně všechno skončí.

A jaký vliv na tohle má majetek? Lidé si myslí, že když si koupí nejnovější model Ferrari, novou Nokii
či značkové oblečení, koupí si s tím uznání a obdiv lidí ze svého okolí. Koupí si tím ale štěstí a pocit
uspokojení nad vlastním životem? Nebude to jen chabá náhražka toho, co ve skutečnosti nemohou mít
nebo nemají odvahu si to vzít? Proč si raději nekoupit stařičkou ojetou škodovku bezmocně škytající
na každé křižovatce, nedbat tolik na značku a nekupovat nové věci, které se člověk nakonec bojí využít,
aby se zbytečně neopotřebovaly.

Berte spíš život s humorem, na všechno peníze nestačí. Je přece mnohem lepší „pytlovat“ s pocitem
zábavy než bravůrně technicky ovládat boby, ale domů odcházet s pocitem nenaplnění. Totéž platí o životě.
Nelze život prožít bez legrace. A důležité je najít štěstí hlavně sám v sobě. Raději být a užívat života,
než jen mít a přežívat.

Život je boj, náš boj. A je jen na nás, jak se k tomu postavíme. Závisí to na naší vůli, na naší otázce
a i na naší odpovědi. Je to v nás, v našem srdci. Pomoc bychom hledat neměli, snad jen, aby nám
někdo pomohl, abychom si pomohli sami. Člověk pro nás může udělat cokoliv, maximum, ale my sami
jsme Ti, kteří o tom rozhodují. Můžeme pak našeho rozhodnutí litovat, ale nesmíme to nikdy brát
na vinu druhým!  A neměli bychom v životě litovat našich činů….všechno zlé, je vždy k něčemu dobré.